V chatové kolonii byli lidé různí. Jedno měli ovšem společné. Přibližně stejný věk a motiv. Prchnout z města před režimem a být blíže přírodě. Zvláštní pospolitost kolektivismu. Pomáhat si a přátelit se. Ovšem, bez jakéhokoliv ideového zabarvení. Přes den, každý to své olepšoval. Stále cosi chybělo. Pak směnný obchod - barvy za hřebíky. Vrchol kultury? Centrální shromaždiště, táborák. Místo neuvěřitelných dějů. Potvrzeno, nejlepší špekáček, jer ten černý ...

Já dětsky žasl. každý dospělec se chopil nějakého nástroje! Trubka, housle. Zaujaly mne otcovy měchy harmoniky.Pravil, že povinné hodiny klavíru k čemusi byly. Pak je lhostejno, v jaké poloze se klaviatura nalézá. Jeho rybízové víno mělo grády.Potvrdil rozjařený soused, vyzpíval- Prý "Nejkrásnější hvězdy hoří ve Splitu nad mořem"? Tu zase překvapil natlakovaný rodič. Na kládě objal souseda řka - "Oldřichu! Jsi bezva chlap, ale urva komunista"! Odpověď? "Xer na to a hrej dále.Třeba ty Děti z Pirea" . Já hleděl, co se děje ... ?

Později mne to přivedlo k poznání.To je nějaké zajímavé.Tady jsou družní, í slušní lidi. V přírodě chatař - V městě Rudý kožec. Začal jsem zkoumat dílo Petra Chelčického - "O trojím lidu". Jak to vlastně myslel?Tady je to dost podobné. V Oldřichovi zvítězil rozum a chato přátelství. Otce neprásknul. Vzniklo pravico - levicové přátelství v lese ...